O knize: 2024 / Ian se utřel, když vyplivl krev. Překonal bolest a pokusil se vstát. Přátelé to nedovolili. Zachováno. Pak sebou trhl jako tygr v řetězech. - Stasya! - ne zasténání - zoufalé sípání. - Podívej se na mě! Nemohla... ani dýchat. Žádné mluvení. Nemysli. Opustila ji síla. Opustili ji stejně jako on – hlavní osobu jejího života, jejího milovaného manžela. Polykala slzy a bez ustání sledovala dívku – polonahou, schoulenou v rohu pohovky a nedokázala se smířit s strašlivou realitou. Nemohl jsem uvěřit, že tohle všechno… nebyl sen. Že se jí tahle noční můra opravdu děje. Že srdce, vlající v její hrudi ve smrtelných bolestech... bylo roztrháno na kusy rukama muže, pro kterého byla ještě před pár dny připravena... zabít. - Mluv se mnou! - Yang znovu zahřměl. - Poslouchej... Stasya se zasmála a v duchu kvílela bolestí: "Proč?" Jaký je smysl vašich zatracených řečí? Prozradíš mi, jak moc sis s ní užil na služebních cestách? Můžeš mi říct, jak jsi přinesl infekci do domu? Zradil jsi mě! O čem je řeč? Jen o rozvodu!" Když získala kontrolu nad svým hlasem, chraplavě zaskřehotala: "Pamatuješ si na sirotčinec, Iane?" Pamatujete si, co tam dělali s těmi zrádci? "Stasjo..." "Vzpomínám si," slzy stály v mých očích jako závoj a dusily mě. Hlas se zlomil napětím. - Ale zdá se, že jsi zapomněl. Nyní vám to bude připomenuto. Výhrůžky Iana sotva vyděsily. V jeho pohledu nebyla ani kapka strachu. Jen zoufalství a... prázdnota. Manžel dravě vycenil zuby a zavrčel: "Jsi moje!" Neztratím tě! Nemůžu… to ztratit! „Ale ztratil jsem to! Ztratil jsem to hned ve chvíli, kdy jsem přemýšlel o podvádění! Když jste se rozhodli vlézt pod sukni někoho jiného! A pro tohle... neexistuje žádná omluva, má lásko! Stasya s třesoucími se zmrzlými prsty sundala snubní prsten z ruky a znechuceně ho hodila k nohám... svého nyní již bývalého manžela..